O filmu

Drama.

Film Bůh masakru nabízí v režii Romana Polanského jízlivou podívanou i přehlídku hereckých výkonů. Jeho absence v oscarových nominacích je trochu nespravedlivá. Devětašedesátiletý Roman Polanski se v poslední době těšil zájmu především v souvislosti se svým zatčením za víc než třicet let starý sexuální delikt. Vzápětí po propuštění z domácího vězení ve Švýcarsku režisér natočil černou komedii Bůh masakru, jež jistě stojí za pozornost sama o sobě. Adaptaci úspěšné divadelní hry francouzské dramatičky Yasminy Rezy, která právě přichází i do českých kin, však můžeme vnímat i přes osudy tvůrce, spojené s vynuceným statusem světoběžníka i dvojím uvězněním. Svou novou zkušenost totiž Polanski nekompromisně spojuje se svým dětským pobytem v krakovském ghettu. Součástí jeho „schopnosti přežít“ je tak i skutečnost, že předlohu Yasminy Rezy přenesl z francouzského prostředí do amerického a natočil ji – vzhledem k tomu, že by vstupem na území USA riskoval další uvěznění – s anglofonním hereckým týmem v Paříži. Bůh masakru navíc těží dramatické maximum z bytostně komorního půdorysu, připomínajícího až časoprostorovou past.Ve vyprávění využívá prakticky jen čtyři osoby a obývák jednoho luxusního bytu. Přísně klaustrofobní vyprávění ovšem režisér umístil do osobitých „uvozovek“: prolog a epilog se totiž odehrávají v exteriéru Brooklynského parku. Mezi postavami snímanými z dálky, ve svobodném přírodnímcelku, hraje roli klukovská parta. Její dva příslušníci se v prologu dostanou do divoké hádky, jež vyvrcholí zraněním jednoho z nich.